O psychologii, psychické harmonii a o životní inspirací
Když přijde nový klient a řekne: „Dosáhl jsem vše co jsem chtěl. Mám děti, auto, dům a skvělou práci, milou přítelkyní. Cestuji, jsem zdravý. Mám obdiv kolegů . Vlastně bych měl být šťastný, ale nejsem. Necítím to tak. “ Pak třeba dodá pár úvah o vyhoření v osobní životě, v práci. A položí si otázky typu: „Jak se to mohlo stát? A co s tím mám dělat?“
Jednoduše, to vše se stává, když se člověk zaměřuji na své výkony, které chce dosahovat co nejrychleji a bez komplikací, které by ho brzdili. Proto začíná od sebe odsouvat své emoce. Funguje přímo „ technicky“ zaměřený na cíle. Nedává dostatek prostoru pro prožívání, nepovažuje to za důležité, vnímá to jako zdržování rychlosti, kterou si sám nastavil. „Neprožívá“ naštvání, vztek, smutek, selhání, zklamáni, „neplýtvá“ prožitky lásky, radostí, sounáležitostí. Jenom napíná síly jako plachty, a pak je zapomíná někdy stáhnout a vyvěsit. Napínání přestává být v rovnováze s uvolněním. Dochází k vyhoření. Pak přichází do mé psychologické praxe a nastane moment, kdy v terapeutickém sezení opět introspektivním hledáním nachází ty podněty, které klienta inspirují a „oživují“ propojení se se zapomenutými emocemi a to ve všech oblastech života.
(ilustrační foto ze zahrad Yves Saint Lauren, ve kterých modní návrhář nacházel inspirace a kreslil své modely, Marakeš 2015)
