Tak jsme spustili čas.
Překvapený klienti mi často v Psychologii u orloje, sděluji zjištění, že nikde v mé praxi nevidí něco, co by měřilo čas. Na zdech místnosti nejsou hodiny. Čas vymezení pro terapeutické sezení, mám automaticky nastavený v sobě ( Přiznám se tedy, občas jeho správnost kontroluji na displej mobilu) ..Ale to vše je již v čase minulém, od teď je vše jinak. Stačila jedna tužková baterka, moje zručnost a asistence milého hosta MUDr. Hanky Mojžíšové. A tak jsme spustili čas.
Píšu slovo čas, a vybaví se mi moudrost starověkého Egypta, fascinující astrologické znalosti, cyklické vnímání času zachyceného výpočty na mnoha tisicíletí dopředu, jejich pojímaní principu chaosu a řádu vesmíru a samozřejmě zrcadlení jak na nebi , tak na zemi. Před touto moudrosti se skláním. V propojení s časem, mně napadá taky Pražský Orloj, který vnímám jako model vesmíru poháněný strojem času. Z okna mé praxe slyším denně množství lidí, kteří přicházejí na Staroměstském náměstí z různých krajin světa, v nadšení zvedající hlavy, očekávají čas kdy se otevírají okna a kdy se ukážu apoštoly.
Mám ráda čas,který vnímám jako plynoucí moment uvádějíci do pohybu konce i začátky etap našeho života. Časoměřič, který jsme spustili v mé praxi, není tak precizní jako Pražský Orloj s klepáčem, ani tak úchvatný jako egyptské monumenty dosahujícím výše slunce. Jsou to pouze jednoduché hodiny s ručičkami měřicími minuty a hodiny, vše ve velikosti stolku. Čas měří tiše a plynul
